Erlanger Bergkirchweih

V pátek 1.6. jsem měl tu možnost navštívit Erlanger Bergkirchweih, doslova přeloženo jako Erlangenské svěcení kopce. Jedná se o poměrně velkou pivní slavnost (prý druhá největší po Oktoberfestu) ve městě Erlangen. Samotná akce se koná v místě starých pivních sklepů na kraji města a jak název napovídá tak na svahu kopce. Vlastně jde o jednu cestu po vrstevnici na jedné polovině lemovanou stoly a hospodami a na druhé polovině je v podstatě pouť se stánky a atrakcemi.



Celou věc bych přirovnal k českému peklu - každé zastoupení pivovaru nejenže točí své pivo, ale ještě k tomu disponuje pódiem se svou vlastní kapelou. Kapela hraje. Hraje německé ale i světové šlágry samozřejmě v typicky německém podání. Když jsem již podruhé vyslechl mnou nenáviděnou píseň Rolling In The Deep, chtělo se mi utíkat.
Pivo na místě stojí 7,50€ za tuplák a k tomu ještě 5€ záloha na porcelán. Večer si tak svou nádobu musíte hlídat, aby ji nikdo neproměnil na 5€ odměnu. Kvůli vysoké ceně jsem si stejně koupil jen jedno a prázdný tuplák jsme pak doplnil po vzoru místních studentů vinným koktejlem z láhve v batohu.
Přestože kamarádka z Würzburgu zorganizovala výlet pro mezinárodní studenty u mě na škole, byl jsem jediný, kdo se z nich přidal. Ona sama z Erlangen pochází a tak tam měla kamarádů dost. Nejprve si celou věc prošel tam a zpátky, prohlédl stánky a atrakce a snažil se zkontaktovat Kristinu, abych se mohl připojit ke skupině. Na přetížené síti to bylo trochu obtížné, ale nakonec jsem je našel (bez mobilu bych mezi mnoha-tisícihlavým davem neměl šanci.) Zaujal jsem pozici ve stoje na lavici a podařilo se mi objednat jedno pivo. Bylo půl osmé a místo už se začínalo solidně zaplňovat, takže mimo stoly a lavice nebylo místo ani na stání.
Převážně mladí lidé často oblečení do dirndlů a lederhosen stojí a tancují na lavicích a stolech v kopci a v rukou drží naplněné litrové tupláky ať už pivem, nebo třeba kolou s rumem. S postupem času se postávání na vyviklaných lavicích mění o surfování a s dalšími příchozími také na válčení o každý coul místa. Do toho tam poletují číšníci se šesti naplněnými tupláky a zásobují vítěze na stolech. Cesta na záchod je utrpení a i na pány čeká fronta. Mnoho z nich proto volí přilehlý svah s odpovídajícím odérem.
Cosi na tom všem je však nesmírně kouzelného a pobyt na místě s tolika milými lidmi je nezapomenutelný zážitek. Co může znít jako děsná otrava je společně s dobrou náladou slušná zábava. Akce oficiálně končí v 11 večer, ale vsadím se, že po městě pokračuje až do rána. To jsem ale nemohl vyzkoušet, protože v 11:13 mi jel vlak zpět do Würzburgu. Raději s předstihem jsem proto místo opustil už v 10.45, vrátil nádobu a společně v obrovském proudu lidí jsem si to zamířil k nádraží.

Je to teda už více než měsíc, co jsem naposledy něco napsal, a za tu dobu se toho změnilo docela dost. Asi nejzajímavější bylo absolvování intenzivního týdenního kurzu pokročilých webových aplikací, který byl vyučován dvěma Indy z Británie. To, co se ve třídě odehrávalo, bylo na pramalé úrovni znalostí a týmová práce spočívala v tom, že jsem všechno musel naprogramovat já, protože ostatní by to prostě nedokázali. Stejně tak další předměty, které tu mám se ukazují být ne zrovna záživné, aktuální a potřebné.
K tomu jsme se rozhodl nějak vyplnit volný čas nějakými aktivitami, pořídil jsem si průkazku do sportovního centra a nyní můžu navštěvovat cokoliv se mi zamane. V pondělí tedy Tai Chi, úterý MTB, čtvrtek frisbee a o víkendu se účastním organizovaných výletů.
Dřív jsem si nebyl jístý, ale kdybych se mohl znovu rozhodnout, nejel bych sem. Jasně, kromě školy je to tu celkem fajn, ale žádná extra třída to taky není. K tomu ještě mizerná administrativní práce - přihlašování na zkoušky (i na klasifikaci předmětů, které zkoušku nemají) probíhá neskutečně dementním způsobem. Sice to jde elektronicky, ale pomocí dementních kódů, které je třeba vyhledat v seznamu předmětů. Každá program má svůj seznam a předměty se v nich opakují. Při prvním pokusu jsem si tedy z 5 předmětů dokázal přihlásit jenom jeden. K tomu ještě byl zkritizován můj Learning Agreement, se kterým mi nikdo nepomohl a jeho podepsání trvalo škole měsíc. Opravdu to byla poslední kapka, která převážila misku vah.

Fotky Würzburg a Rothenburg

Téměř měsíc v Residenci

Již téměř měsíc trávím ve Vircpurské residenci. Poslední dny uběhly až příliš rychle. Počasí je stále výborné, jen kvůli změně času je ráno chladno. Dnes to ale nevadilo, děsně dlouho jsem se vyhrabával z postele a pak jsem musel pořádně šlápnout do pedálů, cestu jsem urychlil aspoň o čtvrtinu.
V sobotu jsem udělal krásný výlet na kole, 55 km se sluníčkem a příjemně vlažným vzduchem. Večer pak začínal na kolejích Hubland, kam za Mesh'alem a Joud dorazila početná skupina Jordánek. (Všechny byly stejně tak hlučné jako Joud a bavili se jen spolu a ne zrovna anglicky.) Následovala 90' party, která byla rozhodně super. Domů jsem se dostal někdy po páté.
Na neděli jsme byli domluveni na výlet do Rothenburgu, sraz 10:10 na nádraží. Samozřejmě jsem byl jediný, kdo přišel alespoň trochu včas - zbylá část skupiny - Jesse, Will a Quentin - zapomněli na změnu času. Pokusil jsem se dohnat spánkový deficit 4 hodin na trávě před nádražím (další vlak jel až za 2 hodiny), kvůli kofeinu v hlavě se mi to však nepodařilo.
Rothenburg (ob der Tauber) je poměrně staré městečko obehnané zachovalou zdí, na kterou je volný přístup, takže jsme na ní ušli snad několik kilometrů. Oproti středomořským městům to rozhodně není žádná extra bomba, ale pěkné to rozhodně bylo. Vyhlášený je vánoční obchod, otevřený celoročně. Rozhodně nejabsurdnější věc, jakou jsem v životě viděl. Ani na Vánoce to místo nelze nazvat hezkým. Nekonečný kýč až se člověku motala hlava.
A včera zase škola, pokus dokončit papírování, praní bílého prádla - na některém se praním záhadně objevily fleky a mytí a údržba kola (nemohl jsem už poslouchat komentáře kamarádů ani vrzání řetězu). A hlavně jsem se dozvěděl dost zajímavou věc: Čmelák je včela! (Já to vážně nevěděl.)

Statistika v Němčině

Dneska byla první hodina statistiky. Byla to velká pohoda. Spousta výrazů byla nových a těžko zapamatovatelných, všechno jsme si ale zapsal a musím se to nadrtit. Přijde mi, jako by ta přednáška byla navržená spíše pro střední školu. Kdybych byl Němec, byla by to zatím úplná pohodička. Docela dost času se například věnovalo značce sumy a různým způsobům jejího zápisu. A pak se jen sčítalo a tak dále. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat dál.
Poslední hodinu jsem strávil zkoumáním všech možných kombinací předmětů tak, aby mi to co nejlépe vyšlo pro moji domovskou instituci. Došel jsem k závěru, že to je, lidově řečeno, na hovno. A to totálně. Například zítřejší přednáška statistiky se překrývá s přednáškou práva. ......

Můj proud psaní byl přerušen návštěvou kamarádů, pokračuji o několik dní později. Nakonec se mi podařilo zapsat tři odpovídající předměty na fakultě Informatiky a to Statistika, Databáze a Advanced Web Appliactions (ASP.NET). Další předmět mám z fakulty hospodářské -Business English. A jako každý zahraniční student mám i Němčinu.
No co naplat, to je pouze 21 kreditů a tak jsem se rozhodl zapsat Film za 12 kreditů. Tento semestr se předmět věnuje seriálům a výsledek bude 3 minutová epizoda. Celý svět už vypadá veseleji :-)

První školní dny

První dva školní dny měly (mají) stejný rozvrh: 8.15 - 8.45 Databáze. Zítra zase od 8:15, jen už ne Databáze, ale Statistika. Na databázích je to poměrně fajn, jede se dost pomalu, rozumím tak 70-ti procentům toho, co říká. Mrzí mě, že už nemůžu chodit s ostatními na společné večírky.
Včera jsme trávili odpoledne společně na bruslích/kole/longboardu. Udělali jsme pěkný výlet po cyklostezce podél Mohanu. Při odpojování od našeho trojtandemu vlečeného kolem jsem si dal dost na držku a narazil koleno. Docela dost to bolí, zvláště když dlouho sedím a noha ztuhne. Na kole je to docela v poho, docházka do školy ani na akce není ohrožena.
Dny jsou opět slunečné, jen poměrně chladné, ráno mrzlo. Dnes snad opět podnikneme nějaký výlet po okolí, abychom si toho sluníčka užili.

Poslední den před školou

Dnešek je posledním den, který ještě patří do prázdnin. Již zítra mě budík probudí o několik hodin dříve než doposud. Navzdory tomu, že ještě nemám stanovený rozvrh ani předměty, které budu následující semestr studovat, jsem se rozhodl začít navštěvovat hodiny, které si plánuji zapsat. Zítra ráno začínám přednáškou z databází.
Počasí za poslední dny bylo úžasné, včera jsem si spálil obličej. V pátek jsme se vypravili na výstavu World Press Photo v Kitzingenu. Můj původní plán dopravit se na kole mi narušilo silné nachlazení. Jelo se tedy vlakem na Bayern Ticket. Tu jsme se rozhodli zhodnotit výletem do Bamberku. Bohužel skupina až ve vlaku rozhodla, že cesta bude až příliš dlouhá, a hned na další zastávce jsme vystoupili. Uprostřed ničeho. Markt Bibart.
Většina zalezla do jediné fungující restaurace a slunila se na zahrádce. Já a Quentin jsme nakoupili pár rohlíků v krámu, prozkoumali obec, vyzkoušeli autostop, kde nám (dvěma klukům) během 10 minut zastavila hned dvě auta. Bohužel nabízené destinace nezněly příliš slibně, raději jsme se vydali do nedalekého háje na menší výlet.
V sobotu byla na programu velice dobrá prohlídka Vircpurku doplněná vínem a sluncem. Po výletu po městě jsem zorganizoval BBQ u nás na zahradě. Všichni byli spokojení. Večer jsme se jako obvykle přesunuli na koleje Am Hubland a hrál se Beer Pong. Dnešek bude spíše líný, možná návštěva místních trhů a lunaparku.