V pátek 1.6. jsem měl tu možnost navštívit Erlanger Bergkirchweih, doslova přeloženo jako Erlangenské svěcení kopce. Jedná se o poměrně velkou pivní slavnost (prý druhá největší po Oktoberfestu) ve městě Erlangen. Samotná akce se koná v místě starých pivních sklepů na kraji města a jak název napovídá tak na svahu kopce. Vlastně jde o jednu cestu po vrstevnici na jedné polovině lemovanou stoly a hospodami a na druhé polovině je v podstatě pouť se stánky a atrakcemi.
Celou věc bych přirovnal k českému peklu - každé zastoupení pivovaru nejenže točí své pivo, ale ještě k tomu disponuje pódiem se svou vlastní kapelou. Kapela hraje. Hraje německé ale i světové šlágry samozřejmě v typicky německém podání. Když jsem již podruhé vyslechl mnou nenáviděnou píseň Rolling In The Deep, chtělo se mi utíkat.Pivo na místě stojí 7,50€ za tuplák a k tomu ještě 5€ záloha na porcelán. Večer si tak svou nádobu musíte hlídat, aby ji nikdo neproměnil na 5€ odměnu. Kvůli vysoké ceně jsem si stejně koupil jen jedno a prázdný tuplák jsme pak doplnil po vzoru místních studentů vinným koktejlem z láhve v batohu.
Přestože kamarádka z Würzburgu zorganizovala výlet pro mezinárodní studenty u mě na škole, byl jsem jediný, kdo se z nich přidal. Ona sama z Erlangen pochází a tak tam měla kamarádů dost. Nejprve si celou věc prošel tam a zpátky, prohlédl stánky a atrakce a snažil se zkontaktovat Kristinu, abych se mohl připojit ke skupině. Na přetížené síti to bylo trochu obtížné, ale nakonec jsem je našel (bez mobilu bych mezi mnoha-tisícihlavým davem neměl šanci.) Zaujal jsem pozici ve stoje na lavici a podařilo se mi objednat jedno pivo. Bylo půl osmé a místo už se začínalo solidně zaplňovat, takže mimo stoly a lavice nebylo místo ani na stání.
Převážně mladí lidé často oblečení do dirndlů a lederhosen stojí a tancují na lavicích a stolech v kopci a v rukou drží naplněné litrové tupláky ať už pivem, nebo třeba kolou s rumem. S postupem času se postávání na vyviklaných lavicích mění o surfování a s dalšími příchozími také na válčení o každý coul místa. Do toho tam poletují číšníci se šesti naplněnými tupláky a zásobují vítěze na stolech. Cesta na záchod je utrpení a i na pány čeká fronta. Mnoho z nich proto volí přilehlý svah s odpovídajícím odérem.
Cosi na tom všem je však nesmírně kouzelného a pobyt na místě s tolika milými lidmi je nezapomenutelný zážitek. Co může znít jako děsná otrava je společně s dobrou náladou slušná zábava. Akce oficiálně končí v 11 večer, ale vsadím se, že po městě pokračuje až do rána. To jsem ale nemohl vyzkoušet, protože v 11:13 mi jel vlak zpět do Würzburgu. Raději s předstihem jsem proto místo opustil už v 10.45, vrátil nádobu a společně v obrovském proudu lidí jsem si to zamířil k nádraží.
