Již je to týden, co mě papá vysadil z kočáru v usedlosti Vircpurk, jíž místní alemáni říkají Würzburg. Byl mi přidělen poměrně velký pokojík pro studenty, který mám sám pro sebe, mám v něm i koupelnu a kuchyňský kout. Platím za něj 220 grošů měsíčně, avšak chybí v něm připojení na globální síť. To si buď musím zařídit s místním kabelovým cechem, za nevýhodných podmínek, nebo počkám, až se soused vrátí z prázdnin a rozdělí se se mnou bezdrátově. Pokoj bylvelmi stroze vybaven, takže na nedalekém tržišti "real,-" jsem nakoupil vybavení asi za 100 grošů. Většina ostatních z cizích zemí přespává v obydlí v západní části panství, z mého pokoje asi 15 honů vzdáleném.
Na společné pitky a setkání se musím dopravovat na byciklu, tam je to do kopce, cesta mi trvá téměř 25 minut. Zpátky mi cesta zabere pouze 10 minut.
Skupina zahraničních studentů je velice přátelská, většinou se scházím se dvěma Američany, jedním Francouzem, dvěma Jordánci a 2 Australany. Zbytek skupiny - několik dalších Jordánců, Chorvatka, Španělky, Taiwanky - se našich setkání většinou neúčastní.
Srdce města Virpurk, včetně Vircpurské rezidence, leží v rovině na pravém břehu řeky Mohany. Kolem jsou kopce osázené vinnou révou. Všechny vzdálenosti překonávám na svém bicyklu, dobré spojení nabízí i místní elektrická dráha nebo linky kočárů. Denní jízdné je však 5 grošů, 6 denárů a tak jejich služby nevyužívám do doby než mi bude vystavena půlroční jízdenka.
V dalším deníku se dozvíte více, nyní mám na programu sehrát několik partií se sirem Williamem z Nového Mexika.
Žádné komentáře:
Okomentovat